V těchto dnech je to právě rok, kdy na dveře školy zaklepala první ukrajinská maminka s žádostí, zda bychom přijali její děti do školy. S odstupem času hodnotím tuto, pro nás nečekanou, situaci velmi kladně. Po překonání prvotních – především systémových překážek – vidím, že mít žáky z Ukrajiny mezi námi, je přínosem pro celou školu.

V současné době máme ve škole dva ukrajinské žáky a čtyři žákyně. Všichni se úspěšně začlenili do svých kmenových tříd a podle svých schopností pracují společně s českými žáky. Na jejich cestě jim pomáhají nejen třídní učitelky, ale oporou je jim i školní ukrajinská asistentka. Většina těchto žáků je součástí školy už od minulého školního roku, a tak člověk už ani nepozná, že jsou jiné národnosti. Usilovnou společnou prací se povedlo, že se všichni za ten strávený rok v naší škole velmi dobře adaptovali – už jim není cizí režim školy, jazyk, jídlo, ani naše zvyky. Děti nalezly v ostatních žácích nové kamarády, kteří jsou pro ně hnacím motorem nejen ve výuce českého jazyka. Jejich pokroky ve vzdělávacím, ale i sociálním procesu osobně velmi obdivuji.

A obdivovat je určitě co. Mnozí z nás si ani nedokáží představit, jak těžký start to pro tyto děti v cizí zemi byl. Bez jejich pokojíčku, hraček, kamarádů i širší rodiny. Lidé okolo nich mluvili pro ně neznámým jazykem, měli v mnoha směrech jiné zvyklosti a návyky, jedli jinou stravu. Děti se svými rodinami vstupovaly do neznáma. Byla z nich cítit nejistota, ale také naděje.

Co vidím kolem sebe teď? Vidím oči, které září. Vidím radost z úspěchů ve škole. Vidím nová přátelství mezi českými a ukrajinskými žáky. Jazyková bariéra je ta tam. Ve škole je pouze jeden žák, který s českým jazykem bojuje. Přišel k nám ale teprve nedávno a já věřím, že i pro něj je každá chvilka ve škole výzvou, která mu do života přinese mnohé. Vše má svůj čas.

A co maminky našich ukrajinských žáků, pro které byla situace neméně jednoduchá? O dění ve škole se velmi zajímají a na vzdělávacím procesu svých dětí se aktivně podílejí. Jsou rády, že se jejich dětem ve škole líbí. Především si však váží toho, že mohou být se svými dětmi v mírumilovné zemi, kde jsou sice vytrženy ze svého rodného místa, většinou bez části svých rodin, zato ale v bezpečí.

Veškeré snažení o začlenění cizojazyčných žáků by bylo velmi obtížné bez podpory. Naše škola se s žádostí o pomoc obrátila na instituce Nadace Charta 77 a NPI (Národní pedagogický institut). Žáci mají díky těmto institucím nárok na bezplatnou výuku českého jazyka a umožňují se jim účastnit i ostatních školních aktivit. Díky prostředkům, které nám poskytly, jsme mohli zakoupit výukové pomůcky, které využívají nejen žáci z Ukrajiny, ale i čeští žáci.

Cesta plná strachu z neznáma i stesku po věcech blízkých. Žádné dítě z Ukrajiny, které u nás našlo útočiště, si tuto cestu nevybralo. Je mi ctí, že můžeme, v tak složité situaci, těmto dětem aspoň trošku pomoct. Jsem hrdá na přátelský přístup českých dětí, které je přijaly jako své kamarády i na paní učitelky, které výuku s cizinci zvládají výborně (a vězte, že to není vždy jednoduché). Na závěr nezbývá, než si přát ještě víc šťastných konců dětských příběhů.